Potkali se v hospodě, on byl na pivě s kolegy, ona s kamarády. Dali si pár piv a skončili spolu v posteli. Ona krátce na to někoho potkala a od té doby byla zadaná. On nebyl zadaný nikdy. Měl práci, při které hodně cestoval, skoro každý den v jiném městě, skoro každý měsíc v jiné zemi. Po vztahu nikdy netoužil. Práce pro něj byla na prvním místě a věděl, že se svojí práci, kterou miluje a která ho naplňuje, by mu vztah vše jen zkomplikoval. Jeho domovem byla jeho práce.

Ona to měla jinak. Celou dobu, co ji znal, žila na stejném místě, ve stejném bytě se svým přítelem. Její domov byl pevným bodem zakořeněným v jednom místě a v jedné osobě. I proto se sám sebe vždycky ptal, proč má tu potřebu se vídat s ním. Věděl, že ve svém vztahu je někdy více, někdy méně spokojená. Ale je v něm a nechce na tom nic měnit.

Přesto, vždycky když přijel do města, kde žila, jí napsal. V jiným městech skoro vždy nejdřív vyrazil do baru zkusit někoho sbalit. Teprve když se mu to nepodařilo, nebo byl příliš unavený na to plýtvat energií na nejistotu večeru ve dvou, napsal některé ze svých milenek, jestli zrovna nemají čas. S ní to bylo jiné. Jí psal vždy dopředu a doufal, že si čas na něj udělá. Bylo na ní něco, co ho k ní znovu a znovu táhlo. Šukala jako bohyně.

Občas spolu před tím, než zapadli na hotel, zašli na pivo a povídali si. O práci, o tom, co se děje, o životě. U těch ostatních mu bylo jedno, jestli jsou zadané, svobodné, rozvedené, v krizi… U ní se vždy ale sám sebe ptal, proč zrovna ona podvádí svého přítele. Čím déle ji znal, tím víc na to myslel. Tím víc ho zajímala odpověď. Nevypadala jako člověk, kterému je něco takového jedno. Nevypadala jako někdo, kdo je nevěrný a netrápí ho to. A z toho, co o ní věděl, pochopil, že svůj dlouhodobý vztah ztratit nechce.

Scházeli se spolu takhle už spoustu let, někdy jednou za rok, někdy jednou za měsíc. Jak ho zrovna práce přivedla do města. Teď se spolu viděli téměř po půl roce. Ležela mu na hrudi a nechávala se škrabkat na zádech.

„Je už pozdě“, řekla. Vstala z postele a začala si oblékat šaty. Kalhotky, jako vždy, strčila rovnou do kabelky. Přišel za ní a ještě jednou jí zezadu objal. Položil jí hlavu na rameno a zeptal se:

„Nevadí ti, že ho podvádíš?“

Pobaveně se usmála, otočila se na něj a řekla: „A je to vůbec podvádění, když s Tebou nikdy nemám orgasmus?“