Už u ní byl několikrát. Vždy byl překvapený, jak moc čisté, jednoduché, organizované a prázdné to v jejím bytě je. Vše mělo své přesné místo. Nikde neměla žádné obrazy, žádné sošky, fotky, serepetičky… Takové ty věci, které dělají byt bytem, dům domem a místo domovem. Věci, které jste dostali od kamarádů, rodiny, od přátel a chcete je mít na očích, aby vám vždy, když se na ně podíváte, připomněly něco hezkého, někoho blízkého. Ale v jejím bytě nic takového nebylo. Prázdné na bílo vymalované stěny kontrastovaly s tmavě hnědým nábytkem, který byl na míru udělaný tak, aby zapadal přesně do všech místností, ve kterých byl umístěn. Aby nenarušoval prostor a vše působilo uhlazeně, tak jak to v časopisech typu „Dům a zahrada“ bývá. Její byt vypadal jako místo, kam se má někdo teprve nastěhovat a vytvořit si v něm své doma. Její byt působil stejně opuštěně jako ona, když jsem ji poznal, pomyslel si.

Když k ní přišel dnes, bylo ale něco jiné. Nedokázal to identifikovat, ale měl od momentu, kdy vstoupil do bytu, divný pocit. Něco bylo jinak. Neustále si prohlížel celý byt a hledal, co je jinak. Nebo je snad jiná ona?

„Snad nejsi nervozní“, zeptala se ho. „Nebudeme se přeci milovat poprvé.“ Nečekala ale na jeho odpověď a začala ho vášnivě líbat a svlékat. Poddal se jí.

O pár desítek minut a její dva orgasmy později vstala z postele, otevřela okno a vzala do ruky kámen, který měla položený na okně. Toho jsem si nikdy nevšiml, pomyslel si. Ten kámen – to je to, co je tu dnes jiné. Ten kámen tu nikdy předtím nebyl. Oddechl si, že jeho „divný“ pocit měl reálný důvod. Netušil proč ten kámen má, ani z jakého důvodu se rozhodla tím kamenem narušit své jinak vždy perfektně čistý a organizovaný byt, ale rozhodl se to neřešit. Ten divný pocit byl konečně pryč a to mu stačilo.

Ona mezitím kámen strčila jako zarážku, aby se okno otevřené dokořán nezavřelo. Díval se na její siluetu nahého těla a usmál se. Měl ji rád. A ona se také usmála. Protože ten kámen byl kamenem, který jí spadl ze srdce, když ho potkala.