S Michalem jsme se potkali na petanqu. Párkrát jsme si vyšli a pak se spolu vyspali. Druhý den mi řekl, že mě má rád, ale že je mezi námi velký věkový rozdíl (asi 17let) a že spolu nemůžeme být.

Pár měsíců na to jsem potkala Anglána a chodila s ním asi rok a půl.

Když jsme se rozešli, zrovna začínala petanquová sezóna. A my se potkali znovu. Pozval mě tenkrát na kolaudačku svého nového bytu a když jsem na ni dorazila, byla jsem na ní sama. Jen s ním. Hrozně jsem se opila a usnula mu v posteli. Probudila jsem se v noci a on ležel vedle mě a hladil mě po vlasech a ramenou. Řekl mi, že na mě celou tu dobu nemohl zapomenout a že na mě myslel. A chce se mnou být.

A tak jsme se začali vídat znovu. S jedním jediným rozdílem – nezáleželo na tom, jak moc pozdě v noci nebo nad raném bylo, vždycky jsem se sbalila a odešla z jeho bytu. Milovali jsme se a povídali si třeba do čtyř do rána a já pak vstala, oblékla se a odešla. Nedokázala jsem u něj přespat. Tak strašně jsem se bála, že mě znovu opustí, že jsem radši každou noc opouštěla já jeho. Utíkala jsem před pocitem, že to třeba tentokrát vyjde a budeme spolu. Že to nakonec bude všechno dobré. Nebylo.

O pár měsíců později mi řekl, že někoho potkal a že je to holka v jeho věku. Odpověděla jsem mu, že je to v pořádku – my dva spolu přece „jen“ spíme. Zaplatila jsem za sebe kafe a doma probrečela spoustu nocí. Opustil mě. Zase.

Před chvilkou jsem přijela domů. Od Daňka. Strávili jsme spolu celé odpoledne i večer a vlastně to byla docela hezká neděle. A když vedle mě ležel a začal chrupkat, zvedla jsem se z postele s tím, že pojedu domů.

Nechtěl, abych jela takhle v noci domů. Několikrát mi říkal, ať u něj přespím a jedu až ráno.  Ale já se stejně oblékla, dala mu pusu a odjela. Stejně jako v posledních 14 dnech už dvakrát.

A cestou domů jsem si vzpomněla na Michala a svoje noční útěky od něj. Na to, proč jsem od něj tenkrát každou noc utíkala. A hlavně před čím.