Projížděl podvečerním městem a byl šťastný. Byl šťastný, protože vedle něj seděla ona. Olga. Ondřej ji miloval a věděl, že díky ní a její podpoře, pochopení, díky jejímu objetí je po dlouhé době v životě šťastný. I přes cenu, kterou za to musel platit každý den. Trvalo mu, než to přijal, než pochopil, že jinak to nepůjde a rozhodl se, že cena, kterou platí je ochotný platit. Cenou za to, že mohl být s ní, bylo, že s ní většinu času být nemohl.
Dovezl ji na smluvenou adresu. Olga vystoupila z auta. Hrábla si pravou rukou do vlasů a vykročila směrem k domu č. 32. Zazvonila u branky.
„Prosím?“
„Pan Janiš?“
„Ano.“
„Olga, dobrý den. Vaše dcera udržuje milenecký poměr s mým mužem. Mohu dál?“
Ticho. Trvalo asi pět vteřin, než zazvonil bzučák a pustil Olgu dovnitř. Než došla ke dveřím domu, už v nich stál pan Janiš a nervózně se drbal na hlavě.
„Dobrý den.“
„Dobrý den, mohu dál?“
Opět to ticho. Po chvíli pan Janiš ale ustoupil ze dveří a rukou naznačil, že může.
„Dáte si kávu?“
„Ne, děkuji. Věřím, že ani jedna strana nebude mít zájem rozhovor protahovat.“
Následovala ho až do obývacího pokoje, kde jeho žena chodila z jedné strany místnosti na druhou.
„Dobrý den. Jak Vám jistě sdělil už Vás muž, Vaše dcera spí s mým mužem.“
„A co chcete po nás?!“ – Zeptala se mírně hysterickým tónem paní Janišová, zatímco si její muž prohlížel Olžinu postavu, její dlouhé nohy a kulatý, pevný zadek.
„Vaše dcera…Monika“ (rozhodla se raději říkat ji jménem, přeci jenom to, co udělala, nebyla chyba jejich rodičů) „předevčírem vstoupila do našeho domu, aby mi oznámila, že můj muž ode mne odchází. Nevím, kde na takovou hloupost přišla.“
„Naše dcera je dospělá a může si dělat, co chce. Pokud Vás Váš muž podvádí, patrně k tomu má dobrý důvod.“ Opět ten hysterický projev Moničiny matky. Olga se pousmála a pokračovala:
„Vztah mezi mnou a mým mužem jistě nebude v očích jiných harmonický a ideální. Ale je to vztah mezi mnou a jím a je takový, jaký ho chceme mít. A pokud je cenou za náš vztah to, že sem tam přehne nějakou jinou přes stůl nebo s ní stráví noc na hotelu, jsem ochotná ji platit.“
Teprve nyní pan Janiš zpozorněl a začal vnímat nejenom Olžino tělo, ale i to, co říká.
„Důvod, proč tady teď stojím a mluvím s Vámi je prostý. Monika vstoupila do našeho vztahu, vstoupila do našeho domu, do naší rodiny a tím překročila hranice. Můj muž s ní právě teď hovoří a vysvětluje jí, že je její úvaha o společném životě s ním zcela chybná. Přišla jsem v podstatě jen proto, abych Vás o něco poprosila.“
„My Vám nejsme nic dlužní! Vy si sem přijdete a říkáte, co udělala naše dcera špatně a ještě si nás dovolíte o něco žádat?!“
„Nežádám to pro sebe, ale pro Moniku. Bude to pro ni teď těžké období. Miluje mého muže a já zcela chápu proč. Igor je báječný partner a skvělý táta. Nedokážu si ani představit, čím si bude muset projít. Z toho důvodu bych Vás chtěla poprosit o to, abyste byli teď v několika následujících týdnech a měsících pro Moniku oporou. Abyste jí dali pochopení a lásku, kterou mohou dát jen rodiče. Bude Vás teď potřebovat.“
Moničiny rodiče stáli bez hnutí a skoro bez dechu. Olga jim poděkovala za jejich čas a vydala se směrem ke dveřím. Skoro až u branky ze zahrady jí dohonil otec Moniky a chytl jí za rameno. Otočila se.
Pan Janiš vlastně ani nevěděl, proč za ní šel. Měl jen nutkavou potřebu vidět ještě jednou její tvář. Olga se usmála, vytáhla z kapsy kabátu parkovací lístek z dnešního dopoledne a na druhou stranu načmárala svoje číslo. Pohladila ho po tváři a zmizela za brankou, kde na ni celou tu dobu čekal Ondřej.
O pár minut později vystupovala z Ondřejova auta Olga podruhé. Tentokrát před vchodem do hotelu. Prošla foye a zamířila rovnou k výtahu. Hotel znala velmi dobře, stejně jako zaměstnanci hotelu znali ji. Vyjela do čtvrtého patra a zamířila ke dveřím 402. Zaklepala. Když se dveře otevřely, stál v nich její muž a políbil ji. Oba dva věděli, že celá tahle hra je svým způsobem zbytečná, že by se s celou situací zvládl vypořádat Olžin muž sám. Ze zkušenosti ale také oba dva věděli, že pokud chcete někomu dát lekci, musí to být lekce, kterou si bude dotyčný pamatovat.
Olga prošla úzkou chodbou až do pokoje, kde na posteli seděla uplakaná Monika. Nechápavě se podívala po Olžině muži, který své ženě přistavoval židli naproti postele. Olga se na ni posadila, vzala Moničinu ruku do své a podívala se jí do očí.
„Každý muž potřebuje ve svém životě ženu, která ho bude dělat šťastným. A můj muž už takovou ženu má.“
Olga pohladila Moniku po tváři a utřela jí slzy. Pak se podívala na hodinky, bylo 19:46. Olga vstala a řekla:
„Máš 14 minut na to si upravit make-up a vrátit kartu od pokoje na recepci, jinak budeš muset pokoj zaplatit.“
Olžin muž vrátil židli na své místo, vzal Olgu za ruku a společně odešli z pokoje. Než sjeli výtahem do foye hotelu, domluvil se s Olgou ještě na společné snídani a na čase, kdy spolu zítra vyzvednou děti od babičky. Políbili se, Olga spravila svému muži kravatu, i když to nebylo potřeba a on jí za to poděkoval. I když to nebylo potřeba. Olga vystoupila z výtahu a vyrazila směrem k recepci vyzvednout si klíče od pokoje 607, kde na ni čekal Ondřej. Olžin muž pokračoval dál v jízdě až do suterénu, kde měl zaparkované auto a vyrazil směrem domů.
…….
Bylo sedm hodin ráno. Olga vyšla ze sprchy, ledabyle se utřela ručníkem a nahá zasedla ke stolu, kde už byla nachystaná snídaně. Domem voněla čerstvě namletá káva a míchaná vajíčka.
„Děkuji“, řekla Olga a políbila svého muže. Pohladil jí po tváři, přes šíji až po zadeček. Oba dva se začali smát. Věděli, že děti budou u babičky až do pěti a oni tak mají skoro celý den jen pro sebe. Stejně jako věděli, že oba dva potřebují být občas sami. Sami s někým jiným.
