Každý večer zapaluji na okně malou čajovou svíčku. Každý večer, kdy jsem doma, ji zapálím pro Tebe.Už víc jak tři měsíce.

Vždycky jsem ji zapálila s myšlenkou nějakého rituálu,že to má náboženský význam – jako světlo na cestu nebo tak něco… Až do nedávna.

Stála jsem jako tolikrát předtím u okna, v jedné ruce malou čajovou svíčku a v druhé zapalovač, a došlo mi, že je vlastně nezapaluji pro Tebe. Teda ano, zapaluji je pro Tebe, ale z jiného důvodu. Ne snad proto, abys měl světlo na cestu, ale proto, abys věděl, že jsem doma. Abys věděl, že jsem doma a čekám na Tebe, až se mi vrátíš.

Protože já na Tebe pořád čekám. Čekám, až mi v noci zazvoníš u dveří a vrátíš se mi.

Každý večer. Dnes, stejně jako včera. Stejně jako předevčírem a všechny ty dny předtím my na okně hoří malá svíčka.

Jsem kočka na okně a každý den potřebuji aspoň malé světlo naděje.