Ležím nahá na gauči. Ty ležíš vedle mě a díváš se na mne… Usměji se na Tebe, pohladím po tváří a zachvěji se… Pokládáš své konečky prstů na mé tělo a téměř se mě nedotýkáš… Konečky prstů bloudí přes krk, na ramena, přes lokty až ke konečkům mých prstů a zpět. Letmý dotyk pokračuje přes hruď na bříško a na boky. Konečky tvých prstů mapují má stehna, kolena, nárt…

Jako by sis vytvářel v paměti mapu celého mého těla.

Jako pocit začínajícího podzimu na pláži v Holandsku. Ležím na písku a pár kroků ode mě potichu šumí moře. Je lehce pod mrakem a slunce jen výjimečně vykoukne zpoza mraků, ale o to více hřeje. A když už se objeví, usměji se a snažím se každým milimetrem svého těla co nejvíce vstřebat sálající teplo. Poslední letní paprsky slunce…

Je kolem dvaceti stupňů – ještě dost teplo na to vysvléci se a nechat své tělo nahřívat sluncem, ale současně už fouká jemný a chladivý vítr přicházejícího podzimu, který přináší mrazivé pohlazení.

Tvůj úsměv.

Letmý dotyk konečků Tvých prstů na mém nahém těle.

Ty…

Jako pocit začínajícího podzimu na pláži v Holandsku. Jako příjemné zamrazení prvního podzimního vánku. Jako poslední dotek slunce.