-telefon-

– Ahoj.
– Ahoj, švica.
– Děje se něco?
– Už máš spravené auto?
– Jo.
– Super! Mamka chtěla, abych jí dovezl nějaké velké kytky na hřbitov. Ale když už máš spravené auto, tak ji tam můžeš hodin ty, ne?
– Můžu.
– Takže?
– Takže ji tam hodím.
– Super. Ahoj.
– Ahoj.

Tenhle telefonát se odehrál minulý týden. A máti mi pak doma brečela, že ji brácha není ochotný ani odvézt kytky na hřbitov a přitom mu toho tolik dala. VŠEM TŘEM nám toho dala hodně. Opravdu hodně (bez ironie).

Dnes ráno mi máti volala, že bude mít výše zmiňovaný bratr na 14 dní svou dceru doma (rozvod) a že slíbila, že mu s hlídání pomůže. A logicky tedy, že by potřebovala v těchto čtrnácti dnech pomoci s hlídáním ode mě, což vzhledem k časové náročnosti mé práce (a nemluvě o mých pokusech mít nějaký osobní život) úplně nevyjde tak, jak si moje maminka představuje.

Není těžké tedy uhádnout, na koho bude máti nasraná a kdo bude v naší rodině opět tím velkým zklamáním a komu bude po zbytek života tato událost předhazována a vyčítána…

Zase.

Miluji svoji rodinu a ano – vždy budu ta kráva, která se bude snažit své rodině pomáhat, i když vzájemné vztahy budou jakékoliv. A budu taky pomáhat vždy i lidem, které miluji a jsou pro mě důležití, i když se mezi námi spousta věcí posrala. Nikdo z nich ale nemůže čekat, že když budu potřebovat pomoc já, obrátím se na ně.

Nemůžou očekávat, že si je pustím do svého života. Znovu.