Byl teplý březen a vše venku už kvetlo. Trávila jsem své jarní prázdniny u babičky na Valašsku, stejně jako všechny ty roky předtím. Bylo krátce po snídani a zazvonil telefon. Už si ani nepamatuji, co jsem dělala – asi jsem si hrála se sestřenicí, co já vím…
Zvedla jsem telefon a na druhém konci byla moje máti. Zněla hrozně smutně, ale jak jsem byla rozvrkočená, nevěnovala jsem tomu pozornost. Zeptala jsem se jí, co táta a ona mi řekla, že ho včera večer odvezli do nemocnice, ale že to bude určitě dobré. A pak mě poprosila, abych jí dala k telefonu tetu. Šla jsem si zase hrát a úplně to vypustila z hlavy.
Po obědě jsem babičce pomáhala s nádobím. Utírala jsem talíře a chtěla jsem vědět, co to znamená, když se někomu zdá o smrti někoho jiného, protože se mi v noci zdálo, že táta umřel. Babička se jen smutně usmála, pohladila mě po tváři a řekla: “ Cérko moja…“. A pak mě poslala si hrát s tím, že mám přece prázdniny a nebudu je trávit v kuchyni.
O dva dny později přijela na Valašsko máti s bráchou. Měla jsem hroznou radost, protože jsem nevěděla, že přijedou! Bylo to pro mě překvapení. A taky měl ten den brácha narozky a já jsem pro něj měla úplně ten nejlepčejší dárek k narozeninám! Šli jsme všichni tři spolu na zahradu pod starou vykotlanou hrušku, kde jsem bráchovi dala dárek a byla na něj napučená, že z něj nemá radost. A pak mi to řekli – táta před dvěma dny v noci zemřel.
Od té doby nesnáším překvapení. Překvapení a sny.
„They’ve promised that dreams can come true – but forgot to mention that nightmares are dreams, too.“
Obývák byl plný lidí a já si myslel, že bude zase nějaká oslava… Měl jsem rád oslavy! Přišly tety, pily víno, povídalo se, pouštěla hudba. Vypadalo to, že to bude oslava… Další teta mě objala ve dveřích. Mamka dostávala kytky a všichni ji podávali ruce…
STŘIH
Stál jsem s dědou na konci fronty, kde měli všichni černé kalhoty a kabáty. Klouzal jsem se na sněhu a nudil se…
Netušil jsem, co se tam za zatáčkou děje. Netušil jsem, co se na hřbitovech děje, když se tam nechodí na procházku…
STŘIH
Odjíždíme autobusem, přes zamlžené okno se dívám ven, je tam šedivá zima… Jedeme z města k babičce…
Je mi ale smutno. Právě jsem asi pochopil, že táta nepřijde… už nikdy nepřijde…
Mad Jack
Obývák byl plný lidí a já si myslel, že bude zase nějaká oslava… Měl jsem rád oslavy! Přišly tety, pily víno, povídalo se, pouštěla hudba. Vypadalo to, že to bude oslava… Další teta mě objala ve dveřích. Mamka dostávala kytky a všichni ji podávali ruce…
STŘIH
Stál jsem s dědou na konci fronty, kde měli všichni černé kalhoty a kabáty. Klouzal jsem se na sněhu a nudil se…
Netušil jsem, co se tam za zatáčkou děje. Netušil jsem, co se na hřbitovech děje, když se tam nechodí na procházku…
STŘIH
Odjíždíme autobusem, přes zamlžené okno se dívám ven, je tam šedivá zima… Jedeme z města k babičce…
Je mi ale smutno. Právě jsem asi pochopil, že táta nepřijde… už nikdy nepřijde…
—
Drž se! Některé věci nikdy nepochopíme…