Chmpf… Bydlení mám moc pěkné, fajn spolubydlícího a v práce je… práce je práce snů! Ale… jakmile vylezu z kanclu, tak jsem prostě v Praze, no. A to teď nejde o žádnou válku Praha/Brno, Morava/Čechy apod. Tydlencty žabomyší spory mi jsou u prdele. Prostě žiju od soboty ve městě, které není jenom most a hrad a Pražáci tu nikdy nezablouděj.
Jasné, je to jen chvilička – pár dní – a všichni mi říkají, jak si to sedne a všecko, ale… Už se tak trochu znám.
Nevím, jestli tu dokážu být šťastná. Já si vlastně ani teď nedokážu představit, že bych tu vůbec někdy dokázala nebýt nešťastná.
