Učím se žít bez drogy. Někde jsem četla, že nejsilnější drogou pro člověka, je jiný člověk. Někdo druhý. Ano – učím se žít bez Tebe.
A neberu metadon. Ne, nemyslím teď cigára, chlast a sem tam nějaké prášky na spaní. Myslím tím „ty druhé“. Myslím tím sex. Sex s lidmi, kteří mě neznají a já neznám je a ani jeden z nás se to nepokouší změnit. Nechceme.
Myslím tím ten metadon, který mi dává dotyky a zdánlivou něhu a pocit, že vůbec nějaký pocit je…
Vím, že metadon časem brát zase začnu. Až se mé tělo detoxikuje. Až si nebudu moci vzpomenout, jaké to je, když se mě dotýkáš. Až si nebudu moci vzpomenout na ten pocit jaký mám, když se na mě díváš. Až si nevzpomenu ani na to, jak jsem se s Tebou cítila. A až si nebudu pamatovat, jak vypadáš… Chci říct, že si vždy budu pamatovat, jak vypadáš, ale když si tě vybavím nebo tě potkám, jednoduše už to nebudeš TY. Budeš někdo jiný…
Pak zase začnu brát metadon. Protože jedině pak může tahle substituční droga fungovat. Jedině pak při tom budu schopná aspoň něco cítit. I když jen přes sklo. Doufám.
…a jednou přijde jiná droga. Silnější. Musí být silnější, protože nic slabšího neucítím.
